ZÁMEK RADUŇ - Opavský svět kultury

Poté, co se v držení zdejšího zboží vystřídala řada majitelů, přešel koncem 18. století do rukou svobodných pánů Mönnichů a vzápětí sňatkem na Larische ze Lhoty. Ti během první třetiny 19. století adaptovali zchátralý renesanční objekt na klasicistní rezidenci, obklopenou přírodně-krajinářským parkem, doplněným o klasicistní oranžerii se soustavou květných zahrad, fíkovnu a ananasovnu. Proti zámku přibyl ve 20. letech 19. století také klasicistní úřednický dům.

V roce 1832 se do Raduně přiženil hrabě, od roku 1872 dědičný kníže, Gebhard Leberecht Blücher z Wahlstattu. S příchodem příslušníka evropsky proslulého rodu, vnuka Napoleonova pokořitele, nabyl raduňský zámek na společenské prestiži široko daleko. Ač sloužil ponejvíce jako letní sídlo, nabízel domácím ale i hostům nejen samozřejmý přepych kultivovaného aristokratického domu, ale také potřebné pohodlí a intimitu, nezbytné k relaxačnímu pobytu panské rodiny v komorním prostředí venkova. Blücherové doplnili v roce 1841 zámecký areál o pozdně empírový ovčín a o 8 let později o robustní dvouetážovou hradební zeď. Ta předznamenala poměrně razantní etapu proměn exteriérů a interiérů, inspirovanou dobovým historizmem, která kulminovala až na samém prahu 20. století vnějšími i vnitřními úpravami a reformou nádvoří, jehož dvě přestavěné věže nadiktovaly zámku zcela novou siluetu.

Spletité vlastnické vztahy členů rodiny vůči zdejšímu velkostatku poznamenaly celou první polovinu 20. století. Jeho poslední majitel, hrabě Alexandr Blücher, anglický státní občan, pokračoval po smrti svého bratra v marných pokusech o zvrat záboru velkostatku Raduň - Bravantice a v roce 1949 republiku opustil.

Postupem času bylo v zámku umístěno zemědělské učiliště Státních statků Praha, obecní byty, základní a mateřská škola, obecní kanceláře, obecní knihovna a také  zdravotní středisko a kulturní sál s kinem. V průběhu generální opravy státního zámku Hradec nad Moravicí bylo na zámek Raduň v letech 1983 - 1984 převezeno a uloženo na cca deset tisíc předmětů uměleckohistorického mobiliáře a předmětů kulturní povahy a téměř dvacet tisíc svazků historické, svozové a příruční odborné knihovny. Současně byly opraveny a restaurovány místnosti bývalého knížecího apartmá s tzv. malou a velkou knihovnou ve II. a III. podlaží jižního křídla a instalován soubor zámeckých salónů. 14. července 1984 byl zámek v Raduni - jako první objekt v České republice, který takto doslova „vstal z mrtvých“ - zpřístupněn veřejnosti a až do roku 1995 sloužil jako jediný instalovaný objekt v okrese Opava.

Vzhledem k tomu, že z kmenového raduňského fondu se dochovalo pouhých šestnáct kusů, jsou dnes raduňské interiéry zařízeny s pomocí akvizičního fondu, konstituovaného během dvacetileté cílené sbírkotvorné činnosti, orientované přednostně k artefaktům souvisejícím s konkrétní minulostí zámku a jeho bývalými majiteli. V současné době disponuje státní zámek Raduň vlastním movitým mobiliářem čítajícím 2 762 jednotlivin. Svou důležitost však mají i výpůjčky z nevyužitých mobiliárních kolekcí zámků v Hradci nad Moravicí, Moravském Šternberku a Náměšti na Hané, které tak raduňskému zámku kolegiálně vypomáhají.